Refrakce: Co to vlastně znamená?
Pojem refrakce se v oboru oční optiky používá hned pro dvě různé skutečnosti. Slovem refrakce se na všeobecné rovině označuje lom světla: tato hodnota uvádí, jak silně se lámou dopadající světelné paprsky, což se děje mimo jiné i v lidském oku. Z tohoto důvodu je refrakce nezbytná pro ostré vidění. Jako refrakce se však označuje také postup stanovení dioptrií do brýlí, kterému se také říká měření zraku. Odborně přesnější je proto pojem stanovení refrakce. Při něm se měří vada zraku v oku – naměřená odchylka se poté použije jako hodnota do brýlí. Co dalšího se skrývá za pojmem refrakce a co se vlastně děje uvnitř očí, se dozvíte v následujícím příspěvku.
Tento článek byl zkontrolován Prof. Dr. med. Hans-Jürgen Grein
Obsah
Přehled
Jako refrakci označujeme schopnost oka lomit světelné paprsky, ale také postup měření dioptrií do brýlí.
V oku probíhá refrakce na několika místech – první je rohovka, kde se světlo láme nejsilněji, poté světlo prochází přední komorou oční, oční čočkou a sklivcem. Na mezních plochách vždy dochází k dalšímu lomu.
Ke zhotovení brýlí nebo kontaktních čoček je nezbytné stanovit zrakovou vadu neboli refrakci.
Na základě měření může být zraková pomůcka zhotovena přesně tak, aby vykorigovala zjištěnou vadu a umožňovala tak ostré vidění.
Měření zrakové vady neboli měření dioptrií provádí optometristé pracující v očních optikách nebo oční lékaři.
Refrakce a lidské oko
Pokud chceme porozumět pojmu refrakce, je třeba se nejdříve podívat na způsob fungování oka.
Pokud má v oku vznikat ostrý obraz, je nutné, aby se všechny dopadající paprsky světla nasměrovaly přesně do jednoho jediného místa. Místo, na které potřebujeme zaostřit, se nachází v centru sítnice v takzvané makule, neboli oblasti nejostřejšího vidění.
Než ale světlo dorazí na sítnici, prochází nejdříve několika průhlednými částmi oka, kde dochází k jeho lomu. Nejprve světlo prochází slzným filmem a rohovkou (corneou), kde se světlo láme nejsilněji. Samotná rohovka disponuje díky svému vyklenutí lomivostí cca 42 až 44 dioptrií, což v rámci celého oka a jeho schopnosti lámat světlo představuje přibližně dvě třetiny. I drobné odchylky ve vyklenutí rohovky mohou způsobovat znatelný astigmatismus - stačí jen pár desetin milimetru. Poté prochází světlo přední komorou oční, která je vyplněna kapalinou, a dále pokračuje skrz oční čočku, ve které dochází k dalšími lámání. Než se paprsek světla dostane na sítnici, prochází ještě gelovým sklivcem (corpus vitreum).
Na všech mezních plochách dochází k lomu světla, tedy ke změně směru paprsků světla V ideálním případě jsou vedeny tak, že se dostanou přesně na střed sítnice - a zde vznikne ostrý, zmenšený obraz sledovaného objektu.
Pokud však není optický systém nastaven zcela optimálně, světelné paprsky se nespojí přesně na sítnici. Místo toho dopadají světelné paprsky před či za sítnici - podobně jako je tomu u chybně zaostřeného foťáku. Výsledkem je neostrý obraz, protože sítnice nepřijímá informaci dopadu světla na správném místě.
Jakým způsobem je možné refrakci oka změnit?
Od narození do počátku dospělosti prochází lidské oko komplexním vývojem. Oko se prodlužuje a struktury lámající světlo se musejí přizpůsobit takovým způsobem, aby byly v ideálním případě zobrazeny objekty sledované z dálky ostře přímo na sítnici. Kojenci a batolata trpí od okamžiku narození dalekozrakostí. A teprve kolem 14. roku věku dosáhne oko své ideální délky a vhodné lomivosti. Ne vždy to však proběhne zcela perfektním způsobem. Pokud oko roste příliš rychle a růst se zastaví příliš pozdě, vznikne takzvaná krátkozrakost. Kromě dědičných predispozic zde hrají klíčovou roli také faktory okolního prostředí. U dětí napomáhá vzniku krátkozrakosti také dlouhé sledování předmětů z blízka a málo času, které dítě tráví na denním světle.
Lomivost rohovky či čočky se může měnit i během dalších let, což následně ovlivňuje refrakci oka. Lom světla v oku mohou ovlivňovat také oční onemocnění, což poté vede ke vzniku nových refrakčních vad nebo ke změně počtu dioptrií, kdy jsou pak nezbytné nové zrakové pomůcky.
Jaké zrakové vady vznikají v důsledku chybné refrakce?
Typy zrakových vad, které mohou vzniknout chybným lomem světla v oku, jsou různé. Patří sem:
Krátkozrakost (myopie)
Dalekozrakost (hypermetropie)
Cylindrická oční vada (astigmatismus)
Presbyopie (stařecká vetchozrakost)
Zrakové vady způsobené chybným lomem světla je možné upravit předsazenou čočkou - tedy například brýlemi či kontaktními čočkami. Je však nutné, nechat si u optika nebo očního lékaře stanovit přesné dioptrické hodnoty. Proces měření chyby lomu světla v oku se také označuje pojmem refrakce. Přesnější je pojem stanovení refrakce.
Měření vady zraku: objektivní a subjektivní stanovení refrakce
V rámci určování refrakce se zjišťují individuální dioptrické hodnoty a jimi dosahovaná ostrost vidění. Chyba lomu světla v oku se měří pomocí speciálních postupů. Používají se nejmodernější zařízení a propracované postupy, kterými lze velmi přesně analyzovat optický lom světla v oku. Podobné měření zraku probíhá většinou v několika krocích - je to z toho důvodu, aby bylo možné získat přesné výsledky týkající se typu a projevu dané refrakční vady.
Objektivní stanovení refrakce
Objektivní stanovení refrakce se provádí na začátku měření zraku. Provádí se pomocí automatického refraktometru - což je zařízení, které po stisknutí tlačítka automaticky změří rozsah dané refrakční vady. Při měření zraku se zákazník dívá do zařízení, které promítne na sítnici oka např. určitý obraz nebo vzor. Tento obraz se zaostří pomocí příslušných optických a elektronických součástek. Tímto způsobem lze zjistit předběžnou hodnotu refrakce, která je potřebná pro přesnou korekci individuální zrakové poruchy.
Objektivní stanovení refrakce může však být zkresleno různými faktory - například akomodací, zakalenou oční čočkou nebo nerovnostmi rohovky. Pro stanovení přesného počtu dioptrií není toto měření dostatečné. Poté se zpravidla provádí subjektivní stanovení refrakce, protože je nutné, aby byly do výběru zrakové pomůcky zahrnuty také individuální pocity uživatele.
Subjektivní stanovení refrakce
Objektivní stanovení refrakce samo o sobě poskytne velice kvalitní hodnoty - ale samo o sobě není jediným testovacím postupem. Subjektivní stanovení refrakce se provádí bezprostředně po objektivním měření a na rozdíl od čistě přístrojového měření je zde zohledněna skutečná, individuální kvalita vidění. Berou se zde v úvahu subjektivní pocity testované osoby a chyby, ke kterým může dojít z důvodu nekontrolované akomodace. Kromě toho se testuje souhra obou očí a je tak možné nalézt spolehlivým způsobem vhodnou zrakovou pomůcku se správnými hodnotami.
U subjektivní refrakce se jedná o aktivní testovací postup, který provádí přímo oční lékař nebo optometrista v oční optice. Hodnoty objektivní refrakce, které byly pomocí autorefraktometru zjištěny v předchozím měření, slouží jako základ, ze kterého vychází subjektivní měření. Tyto naměřené hodnoty se vloží do zkušebních obrub nebo do foropteru - což jsou přesné optické přístroje, které poskytují na výběr velké množství různých kombinací čoček. Testovaná osoba se dívá přes zařízení na testovací tabuli, na které jsou znázorněna písmena, číslice nebo takzvané Landoltovy kruhy (speciální kruhy s otvorem). Systematickým předřazováním různých čoček se prověřuje, jaká kombinace vytvoří nejostřejší obraz. Zákazník přitom průběžně hlásí, zda je obraz "lepší či horší". Krok za krokem se testující a testovaná osoba dostávají k optimálním korekčním hodnotám každého oka.
Nejprve se testuje každé oko samostatně a poté obě oči současně - je to pro to, aby se prověřilo tzv. binokulární vidění, tedy souhra obou očí dohromady.
Cílem je zjištění individuálních vhodných korekčních hodnot do brýlových či kontaktních čoček. Výsledné dioptrické hodnoty brýlí či kontaktních čoček se určí na základě dioptrických hodnot, se kterými testovaná osoba vidí nejlépe. Změny mohou nastat z důvodu jiného typu korekce nebo také pozměněného usazení brýlí, které bude uživatel v budoucnu používat.
Výsledek se může ověřit také tak, že se zjištěné hodnoty vsadí do zkušební obruby, kterou bude testovaná osoba chvíli nosit. Tak je možné přímo na místě převěřit, zda a jak dalece se s novými hodnotami zrak zlepší. U osob s presbyopií může následovat stanovení dioptrických hodnot vhodných pro činnosti na blízko.
Stanovení refrakce u dětí
U dětí se rovněž vyskytují refrakční vady, ale především z důvodu svého věku nejsou děti vždy schopny si o svém špatném zraku popovídat s ostatními. Určování refrakce u děti se proto omezuje většinou na objektivní stanovení refrakce, které může oční lékař doplnit o další vyšetření.
Subjektivní stanovení refrakce lze provést v okamžiku, kdy je dítě schopno zodpovědět otázku týkající se ostrého či neostrého vnímání obrazu. U dětí, které ještě neumějí psát nebo číst, se místo písmen a číslic používají obrázkové symboly, které dítě pozná a následně má pojmenovat. Aby byly výsledky co nejobjektivnější, je třeba provádět časté změny pořadí obrázků. Je to z toho důvodu, aby se dítě odpovědi nenaučilo zpaměti a výsledky tak nebyly zkresleny.
Důležité: U malých dětí je určitý stupeň dalekozrakosti zcela normální a upravuje se pouze tehdy, pokud z důvodu vysoké potřeby akomodace dochází u dítěte k šilhání.
Co následuje po stanovení refrakce?
Pokud jsou výsledky refrakce takové, že se vyplatí nosit zrakovou pomůcku, je třeba ji v dalším kroku pečlivě vybrat. Zde přicházejí kromě běžných dioptrických brýlí nebo slunečních brýlí v úvahu také kontaktní čočky, které rovněž zajistí korekci zrakové vady oka. Dle individuálního způsobu života se pak uživatel může rozhodnout, zda jsou pro něj vhodnější brýle či kontaktní čočky. S dotazy se můžete obrátit na vašeho očního optika.
Chcete si nechat přeměřit vaše dioptrické hodnoty? Rezervujte si ještě dnes v nejbližší pobočce Fielmann bezplatné měření zraku! Využijte Rezervaci termínu online. Pomůžeme vám při zjišťování vašich individuálních dioptrických hodnot a případně vám vyhledáme vhodnou zrakovou pomůcku, která bude nejlépe odpovídat vašim nárokům.
Další průvodci
Zde naleznete další ověřené informace k tématu znalostí.